O skutečnosti, že česká muzikologie se dnes v řadě svých parametrů nachází v krizi, existuje mnoho dokladů. Umělecká hudba se z širšího kulturního povědomí vytrácí každým rokem víc a víc také proto, že mezi oficiálními představiteli naší současné muzikologie je dnes jen minimum kvalifikovaných odborníků, schopných předkládat velkou problematiku umělecké hudby kulturní veřejnosti. Valná většina oněch dnešních „úředníků a nadúředníků v hudbě“ se stará především – případně jenom - o svá korýtka, maje jich obvykle hned několik současně ... Jedním z důsledků této situace je i radikální úbytek zájemců o vysokoškolské studium hudební vědy, což silně přispívá k dalšímu projevu úpadku: autorské zázemí odborných hudebních časopisů i dalších relevantních medií včetně rozhlasových redakcí se – pokud jde o kvalifikované odborníky – rok od roku zmenšuje. V hudebních časopisech pak leckdy vycházejí odborně naprosto nekvalifikované příspěvky, jejichž  nízká úroveň je někdy přímo křiklavá. Často jsou publikovány podřadné statě, podřadné kritiky a recenze a také podřadné informace o vědeckých konferencích. Jejich autoři se obvykle - bez námitek redakcí - omezují jen na vyjmenování referentů a jejich příspěvků, čímž je jejich schopnost vstřebat a přenést vědeckou informaci prostřednictvím vědeckého časopisu mezi jeho čtenáře vyčerpána. Příspěvky tohoto druhu budí mnohdy dojem, že jejich autorům jde více o to „pochlubit“ se kde všude vystupovali, než o to předat čtenářům důležité informace. V případě domácích konferencí jsme nyní museli vzít na vědomí ještě jiný typ takové zprávy: je psána s nápadnou předpojatostí a jejím záměrem je konferenci jako celek nebo některou její část významově degradovat. Bohužel právě takovým perfidním aktem byla postižena i významná konferenční akce Mozartovy obce. Protože redakce časopisu, jenž zkreslující informace přinesl, na naše vyjádření v té věci vůbec nereagovala (!!),  nezbývá než se bránit alespoň na našich internetových stránkách.

         Následující řádky přinášejí tudíž

a)                 doklady o tom, jak nekvalifikovaně reagovala současná česká muzikologie na dvoudenní mezinárodní mozartovskou konferenci Bohemikální aspekty života a díla W. A. Mozarta, kterou při příležitosti 250. výročí narození W. A. Mozarta ve dnech 27.-28. 10. 2006 uspořádaly Etnologický ústav AV ČR a Mozartova obec v České republice,       

b)                 jak nám Hudební věda, odborný čtvrtletník muzikologického pracoviště v Akademii věd (spolupořadatele oné konference!), neumožnil uvést zkreslující výroky recenzentky dr. Aleny Jakubcové na správnou míru.

 *

        Když Hudební rozhledy přinesly v 1. čísle ročníku 2007 stať o českých akcích v rámci mozartovského jubilejního roku 2006, šlo v podstatě o velestručné zrekapitulování oficiózních akcí, pořádaných se státní či magistrátní podporou. Text měl spíše ráz agenturní zprávy. Ani stopy po kvalifikovaném zhodnocení charakteru a průběhu české celoroční oslavy Mozartova jubilea, ani stopy po zhodnocení způsobů vydání desítek miliónů erárních peněz na různé druhořadé akce! Jak by se v takovém textu mohlo objevit slovo o pražské mezinárodní mozartovské konferenci, která - mj. - stála mimo onu přehlídku bezkoncepčnosti za státní peníze?! Tak se stalo, že o uvedené konferenci v našem odborném tisku poreferovala jen Hudební věda (č.1/2007), vydávaná spolupořadatelem konference Etnologickým ústavem AV ČR. Ale jak poreferovala!? Pokud byste apriori očekávali, že časopis spolupořadatele uvedené konference nebude šetřit chválou nad akcí svého vydavatele a své instituce jakožto spolupořadatele, pak byste jen prokázali svou neinformovanost o situaci v pražském muzikologickém rybníčku, v němž osobní a skupinové zájmy hrají v těchto letech silně deformující roli.

       Dobrá, ale proč by měla být vinou křiklavých osobních nevraživostí poškozována pověst a dobré jméno Mozartovy obce, jež byla spolupořadatelem uvedené konference? - Protože se obsahem, odbornou kvalitou i tendencí referátu v Hudební vědě cítíme jako představitelé spolupořádající Mozartovy obce i osobně jako mozartovští badatelé vážně poškozeni, předkládáme k němu své vyjádření.

       Pro informaci přetiskneme nejprve fotokopii statě dr. A. Jakubcové, pak naše písemné vyjádření, jež bylo zasláno redakci a zůstalo bez odpovědi, pak výměnu dopisů s autorkou a její „mlžení“ a pak naše další ozřejmění problému.

 11. 5. 2007 jsem jako reakci na tento text poslal mgr. Ondřeji Maňourovi, vedoucímu redaktorovi čtvrtletníku Hudební věda, který vydává Kabinet hudební historie Etnologického ústavu Akademie věd ČR, následující vyjádření:

 „Vážený pane kolego, textem v příloze si dovoluji Vás obtěžovat námitkami proti ukázkově předpojatému kritickému výkonu pani Jakubcové, své někdejší žákyně, nyní  vykonavatelky pokynů mého někdejšího žáka Niuba. Je smutné sledovat, jak se rozmáhá podřadnost. Zdraví T. Volek.“                                               

musím Vám říci, že otištěním článku pí Jakubcové o mozartovské konferenci (Hudební věda, č,1/2007) jste nás pěkně ranil. Vy jste si při redakční práci nevšiml ani toho, že autorčina neobjektivnost a snaha tuto vědeckou akci degradovat začíná už titulkem? Zatímco při referátech o konferencích je Vaší důvodnou a běžnou praxí vytvořit titulek z názvu konference, místa a data jejího konání (v onom čísle HV stačí pohlédnout na protější stranu 96), Jakubcové jste umožnil udělat jiný, čtenáře dezinformující titulek přidáním slov "po patnácti letech". Nic takového samozřejmě v názvu konference nestálo, to už je autorčina manipulace a dezinformace! A stejně zákeřná je hned první věta textu: "… se pod záštitou Etnologického ústavu /…/ sešel vybraný kruh odborníků". Pod jakou "záštitou"? Takto se u Vás referuje o pořádajících organizacích? Jako redaktor jste si neuvědomil, že autorka chce tímto zkreslujícím výrokem naznačit, že ti dva dále jmenovaní - zřejmě soukromníci - si "pod záštitou" akademického ústavu uspořádali konferenci? Víte, že takový výrok by bylo možno chápat i jako upozornění na jakýsi druh korupce ? Zvláště když by bylo snadné dokázat, že představitelé pořádajícího akademického ústavu přijali za uspořádání této konference finanční odměny … -

             Po tomto neuvěřitelném začátku vystoupí do popředí další velký problém referentky a jejího textu: je evidentní, že nerozuměla příspěvkům proneseným v angličtině a v italštině, a byla v těchto případě odkázána jen na překlady jejich stručných abstrakt do češtiny, jež byly účastníkům k dispozici.Tím jí ovšem uniklo mnoho podstatného. Především jí unikla sama idea konference, ve stručnosti zformulovaná v mém anglicky předneseném úvodním slovu: že jsme totiž konferenci pojali především jako bilancující forum, na němž dojde ke koncentraci domácích i zahraničních expertů, do jejichž předchozích prací tak či onak vstoupila mozartovská bohemikální problematika a teď jim tady Praha dá příležitost se právě kolem bohemikální mozartovské problematiky sejít. Ergo: zahraničním mozartovským badatelům budou předloženy také ty výsledky českých výzkumů, o nichž oni dosud nemají potuchy. Proto byl např. o příspěvek požádán i brněnský hungarista prof. Richard Pražák, který v řadě předchozích studií přinesl velice cenné poznatky o tom, jak se z Čech prostřednictvím divadelních společností šířily od 90 let 18. stol. Mozartovy opery a singspiely do Uher (tehdy včetně Slovenska). Vaše referentka tento princip mezinárodní bilancující konference nepochopila nebo nechtěla pochopit (v recenzi ho samozřejmě nezmínila), a proto např.odbyla významný badatelský přínos brněnského universitního profesora Pražáka slovy "zopakoval /…/ už vícekrát publikované informace". Na takový soud by měla právo, kdyby světové mozartovské literatuře byla Pražákem uváděná fakta známa a kdybychom se v ní mohli běžně dočíst o tom, že Mozart byl do Uher (včetně Slovenska) šířen z Prahy (a nikoliv z Vídně). Nic takového ovšem v zahraniční literatuře uváděno není, a proto pořadatelé konference vědomě prof. Pražáka o takový shrnující příspěvek požádali a cizincům tuto jim neznámou historickou materii naservírovali ! A dr. Jakubcová jeho příspěvek ohodnotí dehonestujícím slovem "zopakoval"!? Z téhož důvodu jsme ostatně přizvali i další české referenty T. Kibicovou a J. Mikuláše (pro které ovšem našla kolegiálně pochvalné slovo), dále referenty/referentky z Varšavy, z Německa, z USA atd.

          Že paní Jakubcová tento konferenční princip nepochopila plyne i z toho, že očividně nerozuměla např. následující pasáži v mém úvodním slovu:

          "Several entries at this conference will deal with another - rather neglected - subject, that is of how Mozart's music has been spread throught Europe, either in the copies of his scores, or in the repertoire of Bohemian theatre companies. We shall gladly listen to the story how Don Giovanni wandered from Prague to Warsaw and than - to America. Other entries shall be of recapitulating nature, which must be really good if it should be presented for Mozartian experts. From others we can expect discoveries of up-to-now unknown sources."

         („Několik příspěvků na této konferenci pojedná další zanedbávané téma, a sice jak se z Prahy Mozartova hudba šířila Evropou, jednak v opisech jeho partitur, jednak v repertoáru českých divadelních společností. Velice rádi uslyšíme i o tom, jak Don Giovanni doputoval z Prahy do Varšavy a potom i do Ameriky. Jiné příspěvky budou mít ráz rekapitulační a zajisté budou velmi dobré, když mají být prezentovány před mozartovskými experty. Od jiných očekáváme objevy dosud neznámých pramenů.“)

          Německy však dr. Jakubcová rozumí velmi dobře, a proto lze např. její výroky o referátu M. Jonášové "Die Verlassenschaftsabhandlung von Josepha Duschek" označit za ukázku záměrné a degradující dezinformace. Podle Jakubcové prý referát "přesvědčivě vykreslil okolnosti (sic!) pozdních let života pěvkyně na pozadí archivních dokumentů, mj. (sic!) také (sic!) soupisu a úředního projednání její pozůstalosti". V referátu Jonášové totiž nebyly "vykreslovány" žádné "okolnosti pozdních let života pěvkyně", ale kromě úvodních partií byl věnován analýze velice cenného a dosud neznámého soupisu pozůstalosti Duškové. Na základě tohoto nálezu a referátu Jonášové máme dnes před sebou podstatně bohatší obraz významné pražské umělkyně jakožto vzdělané osobnosti s celým spektrem i do zahraničí orientovaných intelektuálních zájmů, která navíc ani zdaleka netrpěla tradovaným finančním nedostatkem. O významu těchto nových poznatků se může přesvědčit každý, kdo porovná referát mgr. Jonášové např. s hesly o Duškové v nové MGG nebo v úplně nové The Cambridge Mozart Encyclopedia. Zarážející způsob počínání Jakubcové je dovršen skutečností, že její zkreslující informace o Jonášové jsou publikovány v čtvrtletníku akademického ústavu, v němž ona pracuje a který byl i díky její velké organizační práci spolupořadatelem oné konference… Ohavné a absolutně nekolegiální!

         Jestliže zavádějící výroky Vaší referentky o práci Jonášové vycházejí z její osobní předpojatosti, pak to, co napsala o referátu italského kolegy Tufana, vyplývá z její nekompetentnosti. Protože tento referát o zhudebněních (!!) textu "Bella mia fiamma" - zvláště pro nás české mozartovské muzikology jeden z nejpřínosnějších vůbec - byl přednesen v italštině a paní Jakubcová mu očividně nerozuměla, sdělila čtenářům Hudební vědy - pomíjejíc mnoho podstatného - jen to, že se v něm jednalo o "Mozartově tvůrčí inspiraci Jommeliho árií", zatímco Tufanův referát zabíral mnohem širší problematiku.

         Také způsob, jakým paní referentka "pojednala" dva mé referáty, je pozoruhodný, a protože jde o mou bývalou žákyni, kterou jsem dovedl až k úspěšnému závěru doktorandského studia, má toto její počínání zcela specifickou pachuť. V tomto případě jí šlo prostě o to navodit u čtenářů dojem, že v mých příspěvcích nebylo nic nového, že jsem jenom - jak praví - "shrnoval" a "rekapituloval". Informaci o mém druhém referátu navíc vyšperkovala zavádějícím výrokem, že referent "rekapituloval řadu svých osobních prožitků a křivd, s nimiž se potkával při mozartovském výzkumu a prosazování jeho výsledků na mezinárodní úrovni". Ergo: ten zasloužilý stařík už zřejmě senilně otravuje jen svými "prožitky a křivdami", které dokonce "rekapituluje", to znamená, že už o nich asi někde psal… Referentka zde především pomlčela o tom, že název referátu je (kromě slova "nochmals") totožný s názvem mé mozartovské studie, která vyšla v Mozart-Jahrbuch 1959, a která - jak bylo a nadále bývá v mozartovské literatuře konstatováno - zahájila novou etapu výzkumu Mozartova Tita. Stejně tak zamlčela, že v tomto svém konferenčním referátu jsem měl poprvé příležitost reagovat na mozartovském mezinárodním foru na některé z těch interpretací téže problematiky, které s mou interpretací nesouhlasí. Věnoval jsem se kritice výkladů Stephana Kunzeho, předložil jsem námitky proti výkladu anglického "znalce inkoustů" několika Mozartových autografů Johna Arthura a formuloval jsem 7 bodů, o něž nadále opírám svou argumentaci. Tyto partie představovaly většinu plochy mého příspěvku, pí Jakubcová je však nevzala na vědomí a čtenářům Hudební vědy je prostě zatajila.

         Z řady ostatních jejích prohřešků už připomenu jen jeden, ale zato velice křiklavý. Jak známo - a účastníky konference na to upozorňovaly nejen plakáty v budově, ale i mé úvodní slovo, psalo se to ve zprávě Etnologického ústavu Ministerstvu kultury o uplatnění dotace na konanou konferenci atd. - byla součástí konference také jedna výstava:

         "V rámci konference byla v hlavní budově Akademie věd uspořádána výstava „Rudolf Jedlička – mozartovský pěvec a muzikolog, kterou připravili doc. Dr. Tomislav Volek a Mgr. Milada Jonášová. Byla otevřena za účasti místopředsedy AV ČR prof. PhDr. Jaroslava Pánka a ředitele Etnologického ústavu doc. PhDr. Lubomíra Tyllnera, CSc. dne 16. října a trvala do 2. listopadu 2006."

         Dr. Jakubcová o této součásti konference nenapsala ve svém referátu ani slovo!! Ale nejen to. Za závěr svého předpojatostmi prostoupeného referátu zvolila jakousi denunciační narážku na to, že na konferenci chybělo "zastoupení institucí, které spravují mozartovské prameny, vyvíjejí a podporují badatelskou činnost, oborovou i mezioborovou spolupráci a jejichž účast by podpora, kterou konferenci věnovaly pořadatelské instituce a sponzoři [ještě ke všemu ten lživý plurál !!] nesporně umožnila". Co autorka touto výtkou sleduje a které instituce má v této překvapivé souvislosti na mysli vyplyne z další věty, že totiž "pouhé tři dny po skončení konference" byla v Národní knihovně otevřena výstava prezentující "historické pramenné sbírky Mozartova památníku". Ukazuje se, že v tomto rozmáchlém výroku nejde dr. Jakubcové de facto o "instituce", ale pouze o Národní knihovnu, na jejíž půdě uspořádal pan Niubò et cons. výstavu. Zamýšlené vyznění této výtky: hle, jak špatní jsou Volek a Jonášová, kteří nepřizvali ke konferenci "instituci, která spravuje mozartovské prameny" a také uspořádala mozartovskou výstavu. Autorka, která si ve funkci referentky časopisu akademického ústavu dovolila zamlčet výstavu, spolupořádanou v rámci konference tímto ústavem, má tu drzost vytýkat pořadatelům, že nepřizvali instituci, která [později] uspořádala jinou výstavu. "Kdo chce psa bít, hůl si najde", ale že se k otisknutí takového textu propůjčí čtvrtletník akademického ústavu, to už by mělo stát za zamyšlení…

        Mozartova obec vydá sborník referátů uvedené konference. Jako doklad pražského zhodnocení konference v něm otiskne i dva dokumenty, vyjadřující vztah časopisu Hudební věda k našemu vědeckému snažení: recenzi Jakubcové a vyjádření o tom, co a jak hodlala redakční rada Vašeho časopisu z konferenčních příspěvků publikovat. Bude to výmluvné.

 * * *

             Dr. Aleně Jakubcové jsem 14. května 2007 poslal text svého dopisu mgr. Maňourovi na vědomí a doplnil jsem ho tímto vyjádřením:

„… C) Když píšete do Hudební vědy (1/2007) zprávu o naší mozartovské konferenci, počínáte si s tak evidentní předpojatostí, že jsem něco srovnatelného (na konto mé a M. Jonášové) v odborném tisku už po léta nečetl. Nemohl jsem to tak nechat a napsal jsem v té věci vyjádření redaktorovi Maňourovi, které pro Vaši informaci přikládám jako attachment. Mám doma slohu s různými Vašimi dopisy, kopiemi, informacemi etc., které svědčí o Vašem někdejším zcela jiném chování vůči mé osobě. Nelze proto neklást otázky: tehdy jste mne potřebovala, tak jste se chovala slušně a kolegiálně, teď už mne nepotřebujete, tak se chováte úplně jinak? Udělal jsem Vám snad něco, nebo jde o Váš rys charakterový? Nepociťujete v té věci stud ani jako moje někdejší žačka a doktorandka?“

„Milý pane docente, je mi to moc líto, že jste se na mě tolik rozzlobil. /…/ Recenzi jsem psala tak, jak jsem nejlépe uměla. Proti Vašemu názoru na ni nemohu, právě jako Vaše studentka a doktorandka, nic namítat.“

S tímto „vysvětlením“ jsem nesouhlasil a 16. května jsem znovu dr. Jakubcové napsal:

“Vážená paní kolegyně, zajisté máte pocit, jak jste to svým okázale přívětivým dopisem po společenské stránce dobře vyřešila. Přehlížíte však tu velkou logickou chybu, která tento Váš manévr provází. V mailu píšete: "Recenzi jsem psala tak, jak jsem nejlépe uměla. Proti Vašemu názoru na ni nemohu, právě jako Vaše studentka a doktorandka, nic namítat." Proti mému názoru na recenzi tedy nemůžete - jako moje studentka - nic namítat, ale ve své  recenzi jste právě to "namítání" předvedla v plné síle ? A teď Vám chybějí argumenty, abyste své zveřejněné výtky obhájila. (Ta s tou výstavou v Národní knihovně při ignorování výstavy, pořádané  v rámci konference,  je vskutku exkluzivní !) Tak teď si počkejte na to, co napíši o oné výstavě v Národní knihovně, kde se - jak Vy tvrdíte - dělá mozartovský výzkum ... Zdraví Volek.“

           Potud dokumenty. Vedoucí redaktor čtvrtletníku Hudební věda mgr. Ondřej Maňour nechal můj písemný protest bez odpovědi. Prostě ho ignoroval. (Kolikrát jsem takové jednání úřadů a redakcí musel zažívat za komunistické totality! Ale proč i dnes?)

        Co dodat? Až vydáme sborník konferenčních příspěvků, bude tam jako dokument otištěna i recenze dr. Jakubcové, naše vyjádření k ní, její odpověď a samozřejmě i „mlčení“ Mgr. Maňoura. A bude tam i návrh projektu, vypracovaný na základě průběhu naší konference a řady kuloárových debat zúčastněných odborníků profesorem Pierluigim Petrobellim, o jehož „paradoxním [sic!] vyznění v závěru konference“ se zase dr. Jakubcová ve stylu své statě „otřela“. V zásadním protikladu k jejím dezinformacím o konferenci konstatuje prof. Petrobelli ve svém návrhu, že „během konference Bohemikální aspekty života a díla W. A. Mozarta, konané v Praze ve dnech 26. a 27. října 2006, se stávalo mnoha účastníkům více a více zřejmým, že by bylo žádoucí spojení mezi vědci, obírajícími se určitými tématy […]“. Prof. Petrobelli v měsících po konferenci svou ideu formulačně dopracoval („from the meeting grew then the hypothesis…“) a rozeslal řadě badatelů a vědeckých institucí. I z toho je snad nezaujatému čtenáři zřejmé, že naše mozartovská konference sehrála v mezinárodním kontextu podstatně větší roli, než si myslí a prostřednictvím časopisu Hudební  věda dala světu na vědomí předpojatá paní dr. A. Jakubcová...

                                                                                                                                                   Tomislav Volek    

         The presence of Italian opera throughout the 18th century on the stages of theatres all over Europe is a well known phenomenon. Yet, the more scholarly research develops, the more it becomes evident that our knowledge is at best fragmentary, if not superficial. What is particularly missing is the understanding of the various mechanisms through which the realisation of such a complex event was possible. At the core of the problem lies the fact that the same person (composer, poet, singer, impresario) was active, and this also in various capacities, in different countries, a fact that often provokes difficulties in re-creating a complete picture of his/her activities.