For foreigners For foreigners
Ozdoba Zpět na předchozí stránku Ozdoba

Zde vidíte palác, v kterém Mozart nebydlel !
aneb
Agentura BVA International a tradice Rádia Jerevan

Agentura BVA International předvádí české veřejnosti - a pomocí překladů i světu - jak to vypadá, chce-li stát pořádat celoroční oslavy uměleckého genia a svěří prostřednictvím svých nadúředníků nejen koordinaci těchto oslav, ale i jejich koncepci obchodní firmě. Ministerští nadúředníci, vyzbrojení oprávněním rozdělovat státní peníze, mají své „osvědčené“ kontakty zase jen s nadúředníky nebo s obchodníky a navíc si zřejmě myslí, že ve firmě s tak univerzálním jménem jsou soustředěni odborníci na všechno. Takže když chtěl stát v roce 2004 vskutku státnicky připomenout 100. výročí úmrtí Antonína Dvořáka, najal citovanou firmu a na základě jejích akcí už teď všichni víme, v čem byl skladatel Dvořák jedinečný, co vnesl do české kultury, čím zaujal svět, jak a co se jeho zásluhou o Češích vůbec poprvé dozvídali v zahraničí, proč byl tak populární v Anglii a jaký význam měl pro Ameriku, co znamenal jako zakladatel skladatelské školy, proč jsme dosud v dobré kritické edici nevydali celé jeho dílo, zatímco v zahraničí vyšly v jubilejním roce 2004 nejvyšším nárokům odpovídající edice jeho významných skladeb atd. To všechno (ne)zajistila svrchu uvedená a pověřená firma. Proč tak „osvědčeným“ podnikatelům nesvěřit i české oslavy mozartovského jubilea v roce 2006 ...?

Povahu svých znalostí a své invence pokud jde o Mozarta předvedla uvedená obchodní firma nezapomenutelným způsobem už na tiskové konferenci k zahájení přípravy oslav, o níž jsme psali v jiné rubrice našich stránek (viz Skličující absence ducha aneb Tisková konference projektu Mozart Praha 2006). Dovolil jsem si na této konferenci - než mi (stejně jako to bylo zvykem za bolševika) vzali slovo - vznést námitku, že uvedená firma pracuje s „velkorysostí“ až nezákonnou. Na své webové stránky pod názvem MozartPraha2006 totiž bez skrupulí převzala nejen informace, ale i doslovné úryvky z mých mozartovských textů, a to aniž by se obtěžovala uvedením jména jejich autora. Stejně samozřejmě se ředitel firmy Jiří Hubač ani na konferenci ani po ní za své porušení autorského zákona neomluvil. Něco takového je zřejmě mimo horizont šéfa „Obchodní firmy BVA International“, která jako obsah své činnosti uvádí především „Koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje“ a jsouc orientována na obchod nemá o sféře duchovní činnosti valné povědomí. Navíc se vnucuje dojem, že vedení Internationalu je vyškoleno nejspíše na Internacionále a revolucionářské mentalitě jejích veršů typu „všem lidem země patří“, a tudíž se za své zespolečenštění duchovního bohatství ve věci Mozart nebude nějakému hyperkritickém buržoaznímu elementu z propadliště dějin omlouvat ! Vyřeší to jinak: podřízení dostanou pokyn Volkovy znárodněné texty mírně stylisticky obměnit - vždyť přece psát o Mozartovi musí být dnes tak snadné, ne !? - a v závěru připojit nenápadnou poznámečku o „zdrojích“. A tím bude ten protivný chlápek z Mozartovy obce se svými námitkami vyřízen.

Ale ouha, pane řediteli ! Už to není jak za bolševika a jeho Internacionály. Dnes můžete vy a s vámi v jednom šiku na scéně Stavovského divadla sedící nadúředníci v hudbě brát slovo nepříjemným odborníkům jen na okázalé tiskové konferenci ve Stavovském. Ale internet jako velmi demokratické medium umožní i umlčovaným klást otázky a demaskovat nekompetentní břídily. Umožňuje ukázat, jak zachází Hubačova obchodní firma s Mozartem a s autorským zákonem, jaké informační podřadnosti předkládá na svých webových stránkách atd. Malou ukázku tohoto břídilství „uhlídáte ihned“.

Jestliže totiž IQ pracovníků vašeho štábu stačilo na to vyřešit konflikt s autorským zákonem slovní kamufláží, pak vinou svých kolosálních faktografických neznalostí museli nutně pohořet při pokusu korigovat věcné chyby v dalších svých textech na webových stránkách, na něž jsme je po tiskové konferenci upozornili. I na ředitelství Internationalu by se totiž mělo vědět, že je-li někdo nevzdělaný, tak obvykle nemá ponětí o tom, v čem všem jeho nevzdělanost spočívá, a proto také sám neumí své chyby ani řádně opravovat. Vinou této vámi nedešifrované situace je nyní obchodní firma International v obdobné situaci jako ředitelství Národního divadla s onou nešťastnou mozartovskou pamětní deskou u vchodu do Stavovského divadla, o níž píšeme na jiném místě této rubriky: neumí ani správně opravovat !

A protože přehmaty kulturně se tvářících nevzdělanců mají v sobě vždy i mnoho komického, zastavíme se - v zájmu nápravy i pobavení - u jednoho z mnoha „výponů sil myslivých“ (M. Očadlík), jak je na uvedených webových stránkách v těchto dnech předvádí firma International v rubrice „Po stopách W.A. Mozarta v Praze“, firma, která o sobě na webových stránkách tvrdí mj.: „Umíme vše, co potřebujete“…

Začneme hned prvním obrázkem a texty, které dali „mozartovští znalci“ z Internationalu do čela uvedené rubriky a která by se ovšem měla jmenovat spíše „Po falešných stopách…“! Její první obrázek ukazuje někdejší thunovský palác ve Sněmovní ulici, dnešní sídlo parlamentu s adresou

Praha 1 – Malá Strana, Sněmovní 4

K tomuto obrázku připojili Internacionalisté text o stavební i vlastnické historii paláce. Jako v pasážích o Mozartovi těžili hojně z textů mých, tak o paláci převzali text ze stránek Pražské informační služby. Protože nejsou žádní „troškaři“, začali svou cestu „po stopách W.A. Mozarta v Praze“ už v gotice, nějakých pět století před Mozartem. Sdělují světu, že thunovský palácový komplex má dvě nádvoří a v jeho „sklepení“ se dochovaly „pozůstatky“ pěti gotických domů. Proč nám to říkají? Copak Mozarta někdo protahoval pražskými sklepy? Jak dlouho to bude trvat, než se pod vedení Internationalu dostaneme na jeho stopu? „1490 domy získal Jan z Roupova a vybudoval z nich velkou rezidenci – Roupovský dům“. Co měl ten roupovský Honza společného s Mozartem? Nic. Čtěme dál: „Mezi vlastníky se později vystřídali mj. Smiřičtí a Valdštejnové. V polovině 17. století jej získali Thunové, kteří roku 1694 původní zástavbu zbořili a na jejím místě postavili nový palác. Kromě množství komnat a chodeb byl uvnitř již také velký sál – dnešní jednací sál Parlamentu.“ Nepochybně samé informační hity, ale kde jsou ty slibované stopy po Mozartovi? „Další z Thunů, Jan Josef František, v roce 1779 zřídil v tomto sále divadlo a pronajal je společnosti Pasquala Bondiniho, nadšeného provozovatele Mozartových oper.“ Konečně tedy zmíněn Mozart, ale - jak je u obchodní firmy International zvykem - mylně! Bondini sice byl několik let nájemcem thunovského divadla, nikoliv však jako „nadšený provozovatel Mozartových oper“, protože Mozartovy opery, které on kdy provedl, nebyly v době jeho nájmu u Thunů ještě ani napsány a on je prováděl až později v divadle Nosticově …

Co nabízí agenturní text dál? Že „divadlo navštěvoval i Josef II.“ a pak teprve přichází ten dlouho očekávaný okamžik na naší cestě „po stopách Mozartových“:

„Mozart bydlel při svém prvním pražském pobytu v r. 1787 v dalším, nedalekém Thunovském paláci, v dnešním sídle velvyslanectví Velké Británie.“

Tak tohle jsme nečekali! Když se zbavíme čtenářského šoku, musíme se ptát: to jste nás tím „komplexem s množstvím komnat a chodeb“ protahovali od gotiky a sklepů přes Valdštejny, Smiřické a Thuny, přes divadlo a parlament, abyste nám nakonec řekli: tak tady Mozart nebydlel ?!

Když se z tohoto „výponu sil myslivých“ jedné pražské obchodní firmy vzpamatujeme, snadno zrekonstruujeme postup jejího mozkového trustu. Na chodbě Stavovského divadla se 30. března od nás dozvěděli, že na svých webových stránkách o Mozartovi mají mnoho chyb a jako příklad jsme jim uvedli jejich text o paláci ve Sněmovní ulici s mylným tvrzením, že „Mozart v paláci bydlel v době své první pražské cesty v roce 1787“. Poučili jsme je, že Mozart nebydlel v tomto, ale v tzv. horním paláci, v němž sídlil i pan hrabě s rodinou. Pracovníci uvedené firmy od nás tuto informaci převzali a vtělili ji do svých stránek. Ale počínali si přitom velmi nesolidně, a to i v rámci vlastní profese, ke které se jako firma hlásí: „Koupě za účelem dalšího prodeje“. Oni totiž nekoupili, oni si jen – po způsobu komunistické Internacionály – přivlastnili, a za to je bůh obchodníků Merkur, který je očividně na straně Mozarta, patřičně potrestá. Zpitoměl Hubačovy lidi natolik, že nekoupenou informaci začali „dále prodávat“ v nesmyslné podobě: duchaprázdný dlouhý text o paláci, s kterým Mozart neměl nic společného, nechali v původní rozvleklé podobě a změnili pouze mylnou informaci, že tam Mozart v roce 1787 bydlel, na sdělení, že tam nebydlel. (A dost! Přece nebude grafik všechno předělávat. Za to nám ten Mozart nestojí…)

Ale žel, intelektuální bída přístupu „obchodní firmy BVA International“ k fenoménu Mozart tím nekončí. V jejich textu se totiž objevuje ještě další „informační klenot“:

„V roce 1824 zde zemřela v sedmdesáti letech Josefína Dušková, pěvkyně a Mozartova hostitelka ve vile Bertramka.“

Jestliže už obrázek thunovského paláce ve Sněmovní ulici a s ním spojený text prokazovaly, že k poradcům Internationalu musí patřit někdo z proslulého sovětského Rádia Jerevan, pak věta o J. Duškové to dokládá jednoznačně a nám nezbývá než ihned nabídnout stylovou „Opravu Rádia Jerevan“:

„Je pravda, že Josefina Dušková zemřela v roce 1824, ale není pravda, že zemřela v thunovském paláci. Zemřela v č. 175, v domě hrabat Hennetů, který leží naproti thunovskému paláci.“

 

Zbývá jen dodat, že množství chyb je i v dalších textech rubriky „Po stopách W.A. Mozarta v Praze“. Ty už ale uvedené obchodní firmě - s ohledem na její aroganci vzhledem k Mozartově obci a v ní soustředěným mozartovským badatelům - opravovat nebudeme. Ať si se svým mozkovým trustem také trochu zabádá, pak snad dospěje k poznání, že psát o geniovi není snadné ani 250 let po jeho narození… A vzhledem k tomu, že v mnoha rozšířených popularizačních textech, z nichž uvedený mozkový trust uboze opisuje, koluje mnoho nesmyslů z pera autorů, kteří k Mozartově odkazu přistupovali s přibližně stejnou vážností a obchodnickou rutinou jako Jiří Hubač a jeho internacionalisté, není bez rizika ani přejímání údajů z tohoto druhu literatury.

Ale přesto s mozartovskými stránkami Internationalu tímto komentářem nekončíme. Při jejich pročítání jsme narazili na takové množství nesmyslů i mimo muzikologickou tematiku, že si - stále ve službách Mozartových - v některém příštím příspěvku vezmeme na paškál i je.

Závěr s mravním poučením: to, co obchodní firma s rutinní bezmyšlenkovitostí předvádí na svých mozartovských stránkách, je učebnicovou ukázkou přehlíživého parazitování na jubileu genia. Tak si mohou počínat jen lidé, kteří během svého pozemského pobytu nepochopili ten kolosální hodnotový rozdíl mezi geniálním tvůrcem a přiživujícím se obchodníčkem. K jejich sluchu nedolehli ani výroky velkých a zkušených interpretů, že k takovému dílu jako je Mozartovo - chceme-li mu rozumět - musíme přistupovat s největší úctou a pokorou. Jedinečnému tvůrci se nerovnáme, není to jeden z nás, vytvořil hodnoty, které se i svou motivací velice liší od těch, které nabízejí obchodní firmy, které si za náplň své existence zvolili ideu Mozartovi nepochybně astronomicky vzdálenou, tj. „koupi zboží za účelem jeho dalšího prodeje“. Z hodnot, vytvořených Mozartem, žijí vnímaví lidé už celá staletí a bohdá z nich budou žít i nadále, pokud přístup k nim nebude znesnadňovat po výdělcích se sápající podřadnost „s ručením omezeným“.

Tomislav Volek