Pod tím názvem otvírá Mozartova obec na svých webových stránkách novou rubriku. Nebude příjemná ani při psaní ani při čtení, ale jeví se jako nezbytná. Proč ? Protože mnozí nepoučení, zato však namyšlení nadúředníci, úředníci a podúředníci v hudbě stejně jako mnozí povrchní publicisté promlouvají a píší o Mozartovi a jeho díle bez nejmenších skrupulí jako o něčem triviálně známém, nad čím není třeba příliš přemýšlet a vážit slova, o čem není třeba se nejprve důkladně poučit. Nechápou, že vyjadřovat se o geniu a jeho skladbách není činnost stejné povahy jako komentování banalit každodenního života. Jako s většinovým člověkem dnešním ztratili schopnost rozlišovat den všední a den sváteční, tak už neumějí ve světě hodnot rozlišovat nahoře a dole. Hovoříce o Mozartovi snadno, hbitě a nepoučeně zaplavují už po léta kulturní rubriky dávno vyvrácenými bludy či výmysly nebo při nejmenším zkreslujícími nepřesností. Jejich vinou je dnes české povědomí o Mozartovi zapleveleno jak dezinformacemi a dezinterpretacemi tak komerčně zaměřenými filmařskými podbízivostmi, plnými vulgarit, nebo - z jiného soudku - selankovitě baráčnickými. "poudačkami". Z tak podřadných materií jsou vytvářeny dnes převládající představy o onom velkolepém individuálním vzepětí ducha a tvořivosti, které má i po staletích sílu táhnout nás vzhůru ! Publiku tohoto druhu zůstává samozřejmě Mozartova velikost nedostupná. A v této situaci, kdy je publikum navíc pohlcováno muzikálovými a popovými lacinostmi nebo podřadnostmi typu televizních VyVolených, poddaných Velkého bratra atd., se připravuje oslava velkého mozartovského jubilea. Jak asi může dopadnout?
Protože v našich hudebních časopisech se už po léta nevěnuje pozornost dalším a dalším kulturním prohrám u většinového publika, nezbývá nám než se ujmout formulace nezbytné kritické distance alespoň na poli pražského mozartovství. - Až nám bude vrácena Bertramka, dostane potřebná pražská záštita trvalé umělecké velikosti W.A. Mozarta i svou institucionální bázi –