V lednu proběhla německým a krátce nato i českým denním tiskem zpráva, že v berlínské Gemäldegalerie byl objeven dosud neznámý portrét W.A.Mozarta. Zpráva vzbudila pochopitelně velký zájem kulturní veřejnosti, ihned byly mj. vytištěny pohlednice s uvedeným portrétem atd. Odborné kruhy však nemohly přehlédnout, že celé záležitosti chybí seriózní badatelský základ, že se "objevitelé" ani nepokusili vypořádat se nejprve s řadou relevatních otázek. Přitom kurátor zmíněné galerie Rainer Michaelis nepředložil svůj nález světu poprvé. Poprvé ho publikoval v Mozart-Jahrbuch 1999 (Bärenreiter 2000), a to spolu s nichovským softwarovým odborníkem Wolgangem Seillerem, který provedl počítačovou analýzu obrazu a s její pomocí také komparace s dosud známými portréty skladatele.

Autorem portrétu je nesporně mnichovský dvorní malíř Johann Georg Edlinger - mimochodem Seillerův předek - a obraz vznikl někdy "kolem roku 1790". Mozart byl naposled v Mnichově na podzim 1790, tj. od 29.října do 6.listopadu. a o Edlingerovi je přitom známo, že při portrétování vyžadoval mnoho sezení portrétovaného. To je první pádná námitka proti atribuci portrétu jakožto "posledního autentického portrétu velkého hudebníéka". A další námitky se jen hrnou. Kdo by tam byl u dvorního malíře portrét objednal a kdo by ho zaplatil, proč by ho Mozart ani slovem nezmínil v dopisech atd. Domněnku, že portrét objednal sám bavorský panovník Carl Theodor, může vyslovit jen někdo, kdo není dostatečně seznámen se zvyklostmi pozdněfeudální éry. I to zřejěmě vedlo ředitele městského archivu v Mnichově Richarda Bauera, aby proti atribuci portrétu vznesl závažné námitky. Bauer pak došel k závěru, že se s největší pravděpodobností jedná o portrét zámožného mnichovského obchodníka Josepha Antona Seidlera, který prokazatelně u Edlingera objednal portrét svůj i své ženy. Oba byly vystaveny roku 1906 na výstavě bavorského umění. (Viz stať Kathrin Wielandové Mozart-Porträt zeigt Münchner Kaufmann, v: Münchner Merkur 1.3.2005 a k tematu se vztahující příspěvky z dalších dvou dní, jež nám laskavě zaslal přední německý mozartovský badatel dr. Robert Münster z Mnichova.)

Prohlíží-li pražský badatel všechny obrazové komparace, které dvojice Michaelis-Seiller otiskla v Mozartjahrbuch 1999, kde psala ještě poměrně zdrženlivě, že na Edlingerově portrétu je "velmi pravděpodobně" zpodobena táž osoba jako na tzv. boloňském portrétu Mozartově, nemůže na výrok o "posledním portrétu Mozarta" přistoupit. Netřeba přidávat ani další argumenty, jako že např. mocná spodní čelist a brada muže na Edlingerově portrétu je přímo protikladná zpodobení umělce na portrétu od Langeho atd. Za nápadný rozdíl mám především naprostou absenci jakékoliv oduševnělosti v tváři, která je dvojicí objevitelů prohlašován za tvář Wolfganga Amadea Mozarta.

tv