For foreigners For foreigners
Ozdoba Zpět na předchozí stránku Ozdoba

„Mozart a pražský magistrát“
- jak se to nerýmuje!
aneb 250.000 za ošklivou bublinu

Nešlo to jinak, v roce tak velkého jubilea se i pražský magistrát musel nějakým způsobem zapojit do oslav 250. výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta. Prostě musel, aby nebylo na první pohled jasné, jak to v jeho učednickém ansámblu vypadá s humanitním vzděláním. Ostatně „na kulturu“ jsou tam přece zařízeni, mají tam samostatné kulturní oddělení, ne? Ale běda, během mozartovského jubilejního roku už se to vyzradilo! I nepříliš chápavému už je jasné, že ono seskupení státem dobře placených úředníků a nadúředníků, zvané Magistrát hlavního města Prahy, si v záležitosti mozartovského jubilea počíná jako „slon v porcelánu“, dle jiného mínění jako „banda nevzdělanců“, podle názoru historicky poučených jednotlivců dokonce „jako troglodyti“ (= lidé jeskynní). Nemaje kulturně vzdělaných úředníků - v tomto směru trpí naprosto stejným neduhem jako ministerstvo kultury - připojil se i magistrát k dalším státním úředníkům „s rozhledem“ a částečku svého rozpočtu jen přesunul na podporu příprav a realizaci mozartovských oslav v Praze - opět po vzoru ministerstva kultury - obchodní firmě BVA International. Ergo: magistrátní představa o kultuře v Praze je, že se určitá finanční částka předá obchodní formě, a ta ať se stará. Kultura jako obchodní artikl.

V závěru roku 2006 je tudíž k našemu politování zřejmé, že provždy už zůstane charakteristickým znakem českých oslav 250. výročí narození W.A.Mozarta fakt, že státní exekutiva, disponující penězi daňových poplatníků a representovaná ministerstvem kultury a magistrátem, v dané věci ostudně propadla. Především na samém začátku, kdy společně propachtovaly onu výsostnou kulturní povinnost českého národa komerční firmě, jejíž primární náplní je „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje“. Načež začalo nekulturní kšeftování s odkazem evropského genia … Miliony dalo na kšefty ministerstvo, další přihodil magistrát, a „peníze za účelem jejich výhodného prodeje“ šly na účet firmy International. Výsledek: prohloubení českého vztahu k dílu hudebního genia se ani trochu nedařilo.

Své obchodní chápaní fenoménu Mozart předvedla firma International nezapomenutelným způsobem už na tiskové konferenci k zahájení oslav. (Viz naši stať Skličující absence ducha aneb Tisková konference projektu Mozart Praha 2006). Už tam se ukázalo, že tito obchodníci mají o Mozartovi a jeho díle potuchy jen zcela matné. S odborníky se vůbec nespojili a jejich levný odvar začali hledat mezi vysokoškolskými studenty, navíc nemuzikology. Za tímto jejich krokem stál očividně názor polovzdělanců s obchodními zájmy, že o Mozartovi přece může psát každý jen trochu inteligentní stylista, vždyť i my z Internationalu víme, že psal opery… A tak první „mozartovské“ produkty firmy International na poli mozartovského jubilování stály opravdu za to. (O nich píšeme ve stati Zde vidíte palác, v kterém Mozart nebydlel ! Aneb Agentura BVA International a tradice Rádia Jerevan.)

Postupně se bohužel ukázalo, že absenci elementárních kulturních znalostí nevykazuje jen ministerstvo kultury a obchodník s kulturou Jiří Hubač, ale že se obdobně „vyznamenává“ i pražský magistrát a jeho kulturní oddělení. Ačkoliv jeho kompetence ve věci Mozart jsou nulové, disponuje přitom státními penězi, které přiděluje dle vlastní úvahy na různé akce, které na mozartovském jubileu jen parazitují. Podívejme se na některé z nich.

Na onu historickou tiskovou konferenci dne 30. března 2005 vyslal magistrát jako svého kompetenta všestranného nadúředníka RNDr. Igora Němce. Ten se tehdy ve funkci radního ujal - čině tak s nestoudností „nepotopitelné husy“ (F. Halas) - úlohy poučovat nás z jeviště Stavovského divadla o Mozartovi. Přečetl text, který - jak jsme napsali – „začínal tisíckrát přežvýkaným - a historicky nedoloženým - výrokem Moji Pražané mi rozumějí“. Svou trapnost si tento všeználek, který už byl „specialistou na numerické metody“, ministrem, „povodňovým“ primátorem atd., očividně vůbec neuvědomoval. Uplynulo pár měsíců a Němec nechal Mozarta Mozartem a šel „na lepší“, byv jmenován předsedou Úřadu na ochranu osobních údajů. (Toto své funkcionářské přelétávání z ouřadu do ouřadu má RNDr. skvěle zdůvodněno a na internetu je vysvětluje takto: „rod Němců nikdy nestál za větrem“. Žel, tato slovní heroizace sebe sama při pohledu na jeho úřednickou dráhu vypadá spíše na zásadu „kam vítr tam plášť“…)

K Němcovu odchodu si však gratulovat nemůžeme, protože magistrátní židle „pro kulturu“ byla promptně obsazena jinou evidentně nekompetentní osobou. Místo Němce přišel Černý. A tento Bohumil Černý se stačil během několika měsíců ve „věci Mozart“ zaskvět takovým způsobem, že mu na webových stránkách Mozartovy obce musíme věnovat ještě více prostoru než I. Němcovi. Z prostého důvodu: abychom tu provždy dokumentovali, jak Mozartovi rozuměli pražští magistrátní nadúředníci v roce 2006! A vlastně ještě šíře: jak v údajně demokratickém státě ve středu Evropy, který má velkou kulturní minulost, neumí současná státní a magistrátní správa konat s patřičnou kompetencí v záležitostech kulturních!

Tento muž, který svými činy mozartovcům připomíná nejspíše Monostata, který také neměl tušení o skromnosti svých znalostí, pěstuje z titulu své funkce též krátké výstupy pro veřejnost v médiích. Např. 2. 5. 2006 poskytl deníku 24 HODIN rozhovor o jedné magistrátní akcí k 250. výročí narození W.A. Mozarta, kterou nazvati happening na letenské pláni „Busta Mozartova“. Stojí za přečtení:

Dotaz novináře: „Zítra v 17.30 hodin začne na náplavce u Čechova mostu slavnost věnovaná 250. výročí Mozartova narození. Hl. m. Praha na ni poskytlo grant a vy jste převzal záštitu a také ji zahájíte. Co návštěvníci uvidí?“

Boh. Černý: „Slavnost [sic!] nese název Spanilá jízda W. A. Mozarta Prahou aneb Mozartovo pozdvižení a autory jsou Eugen a Zuzana Brikciusovi. Z toho je jasné, že zábavy bude dost. Mimo hudby a pantomimy se kolem 18. hodiny nad protějším břehem Vltavy, nad podstavcem, na kterém stál dříve Stalinův pomník, zvedne nafukovací patnáctimetrová busta W. A. Mozarta. Za tónů géniovy serenády ji jeřáb povznese nad Prahu, takže na letenském horizontu zakryje dnes již neexistujícího generalissima i stále existující kyvadlo. Celá slavnost na náplavce bude mít charakter lidové veselice.“

(Tentýž „výpon sil myslivých“ pana Černého byl zkráceně otištěn ještě v Kurýru 2. 5. 2006.)

Následuje Černého myšlenkový hit: „Praha byla místem, kde se Mozart cítil šťasten a pochopen, kde jeho hudba sestoupila z piedestalu koncertních sálů do světa obyčejných lidí. A zítřejší akce do vztahu Mozarta a našeho města krásně zapadá. Bude mít atmosféru mozartovské Prahy, která chce žít. V koncertních sálech i na ulicích.“

To je blábol, financovaný státem ! Jestliže nadúředník Černý tvrdí, že Mozartova hudba v Praze „sestoupila z piedestalu koncertních sálů do světa obyčejných lidí“, tak je vidět, že tento šéf kulturního oddělení měl propadnout z historie. Neví ani to, že v době Mozartově Praha ještě žádné koncertní sály neměla ! Proto Mozart svůj koncert pořádal v Nosticově divadle…

Kromě toho, že nezná historii, je Černý také špatný češtinář, jak dokazuje jeho výrok „Mimo hudby a pantomimy“, což stejně nevzdělaná redakce neopravila. (To jsou tam všichni bez maturity?) I jeho další výrok, že „nafukovací busta“ „zakryje dnes již neexistujícího generalissima“, obnažuje další problematické stránky intelektu magistrátního nadúředníka pro kulturu Černého! Jeho „zakryje neexistující“ dokládá duchovní spřízněnost s textem z internetových stránek Hubačova mozartovského projektu: „Zde vidíte palác, v kterém Mozart nebydlel !

Bez dalšího komentáře si pak udělejme malé porovnání: na dvoudenní mezinárodní mozartovskou konferenci přispělo ministerstvo kultury částkou 70.000 korun, na ohavný nafouklý balon na Letné dal magistrát grant 250.000 Kč ! -

Tento pořad přinesl vedle starosty Prahy 5 pana Jančíka ještě další „mozartovskou lahůdku“, a to výroky magistrátního rady Bohumila Černého.

Závěrem máme na pana radního a netušeného mozartovského znalce v jedné osobě prosbu. V jeho článku Rok Mozarta je v polovině (viz Listy hlavního města Prahy z 1. 6. 2006) jsme se dočetli, že v listopadu bude zahájena výstava Praha Mozartova, a to v Clam-Gallasově paláci, „těsně spjatém s jedním s Mozartových pobytů v Praze“. Pane radní, my sice tušíme, co Vás k tomuto výroku vedlo, ale protože je pro nás nesnadno představitelné „těsné sepětí Mozarta“ s nějakým palácem, mohl byste blíže vysvětlit, na jakých pramenech tento svůj výrok zakládáte a co jím míníte? Děkujeme za zprávu na naši internetovou adresu a zatím si představujeme, jak jste Vy „těsně spjat“ s budovou pražského magistrátu…

*

Díky mnoha skvělým lidem v předchozích generacích má kultura v naší zemi velmi dobrou institucionální výbavu, avšak je zřejmé, že mnozí dnešní představitelé těchto institucí jsou bezinvenční administrátoři, kteří stačí jen na udržování provozu zděděných institucí.

Na základě uvedených zkušeností s kulturním oddělením magistrátu klademe jako občané otázku širšího dosahu: jak to, že místo vedoucího kulturního oddělení obsazují v Praze příslušníci stran, které se ve svých volebních programech o kulturní problematice a svých záměrech na tomto poli vůbec nezmiňují?

tv