Mezinárodní nadace Mozarteum je soukromá nevýdělečná organizace, která podporuje šíření kultu W. A. Mozarta, interpretaci a vydávání jeho děl, významně se podílí na mozartovském výzkumu a pečuje o mozartovské památky Salcburku. Její vznik je spojen se specifickými rysy salcburského společenského a spolkového života v 19. století: v roce 1841 byl založen spolek Dom-Musik-Verein und Mozarteum, který měl převzít péči o chrámovou hudbu v katedrále, ve čtrnácti kostelích Salcburku organizovat koncertní činnost města a připravit vznik instituce pro hudební vzdělání mládeže. Mozarteum se oddělilo v roce 1880 a stalo se mezinárodní mozartovskou nadací. Dnes je s nadací propojeno více než sedmdesát mozartovských obcí a společností na celém světě. Jejím sídlem je tzv. Mozart-Haus ve Schwarzstrasse 26, postavený v letech 1909 až 1912. Nyní se v něm nachází rozsáhlá knihovna, byro pro organizování koncertů, dva koncertní sály a část prostor je pronajata hudební fakultě Universität Mozarteum a loutkovému divadlu (Salzburger Marionettentheater). V zahradě Mozartea je umístěn dřevěný domek, který byl původně ve Vídni, a v němž Mozart podle lidové pověsti komponoval Kouzelnou flétnu (Zauberflötenhäuschen). Nadace kromě celoroční koncertní činnosti organizuje dva festivaly, a to tzv. Mozartwoche (leden) a Begegnung (květen). Tyto festivaly obohacují dlouholetou salcburskou tradici letních Salzburger Festspiele a mladších festivalů v době velikonoční (Osterfestspiele) a svatodušní (Pfingsten Barockfestspiele). Nadace vlastní také významné mozartovské památky. V roce 1917 koupila Mozartův rodný dům v Getreidegasse 9 na levém břehu Salzachu, v němž Mozartova rodina bydlela v letech 1747 až 1773. Poté se Mozartovi přestěhovali do většího domu na Makartplatzu na pravém břehu Salzachu, který je nyní označován jako Mozart-Wohnhaus (resp. Tanzmeisterhaus). Během bombardování Salcburku v říjnu 1944 byl dům z velké části zničen a po válce podle původních plánů znovu postaven. Nadace tento dům koupila v roce 1955. Dále Mozarteum spravuje dům v rodišti Mozartovy matky Anny Marie Walburgy Pertlové v městečku St. Gilgen (cca 30 km od Salcburku), v němž od roku 1784 žila Mozartova sestra Nannerl. V uvedených domech jsou zřízena muzea s mozartovskou tematikou.

Významnou součástí Mozartea je knihovna, budovaná už více než 150 let. Byla založena v roce 1842 a české čtenáře jistě zaujme, že jejím prvním knihovníkem se stal František Xaver Jelínek (Franz Xaver Gelinek; 1818-1880), který pocházel z Kouřimi, vystudoval pražskou konservatoř, poté v Salcburku působil jako učitel hudby a regenschori v salcburském dómu a uplatňoval se i jako skladatel. V roce 1844 se stalo součástí knihovny 230 jednotek z pozůstalosti Mozartova syna Franze Xavera (1791–1844). Jednalo se o autografy a fragmenty W. A. Mozarta, velkou část rodinné korespondence, obrazy a knihy Mozartovy rodiny a klavír, u kterého W. A. Mozart v posledních letech svého života komponoval. Mozartův starší syn Carl Thomas (1784–1858) obohatil knihovnu v letech 1857-1858 o 60 jednotek (především klavírní výtahy Mozartových oper a singspielů a děl skladatelů 18. století). Při dělení spolku v roce 1880 na Mozarteum a Dom-Musik-Verein byly rozděleny také knihovní fondy. Duchovní díla byla převedena do fondu salcburského Erzbischöfliches Konsistorialarchivu. Světská díla zůstala součástí knihovny nově založené Internationale Stiftung Mozarteum (1880). Od roku 1912 nese tato knihovna označení Bibliotheca Mozartiana a jejím úkolem je shromažďovat veškerou celosvětově vydávanou literaturu o Mozartovi. Mezi jejími knihovníky byli významní mozartovští badatelé Erich Schenk (1925–1926) a Erich Valentin (1939–1944). Dnes ji řídí Rudolph Angermüller spolu s Genevieve Geffray. Specifickým rysem instituce Bibliotheca Mozartiana je, že nefunguje jen jako knihovna, ale plní i funkce archivní: vedle odborné literatury shromažďuje také autografní a jiné rukopisné materiály. Vedle cca 35000/23000/7000 titulů knih, separátů, notovin atd. zahrnuje i sbírku autografů mozartovské korespondence, jakož i menší sbírku autografů Mozartových skladeb. (Jedná se především o fragmenty komorních a klavírních děl, kadence klavírních koncertů). Sbírka autografů je dále rozšiřována příležitostnými koupěmi v aukcích. V uvedené sbírce se dále nacházejí opisy a rané tisky Mozartových děl, dále autografy, opisy a rané tisky děl skladatelů 18. a 19. století.

Samostatnou sbírkou Mozartea je sbírka zvukových a filmových dokumentů (Mozart Ton- und Film-Sammlung), která je umístěna v Mozart-Wohnhausu. Její databáze zahrnuje 24000 mozartovských produkcí od roku 1889 do současnosti, z nichž je 14000 zvukových a 2000 video záznamů (nastudování jevištních děl, dokumentární filmy, diskuse, interview, ad.).

Das Mozart-Archiv (nyní v Mozartově rodném domě) uchovává aktový materiál Mozartea, dokumenty o uměleckých aktivitách nadace (koncertní programy, korespondence) a příležitostné dary (obrazy, grafiky). Součástí archivu je také divadelní sbírka, zahrnující modely jevištních scén, fotografie ze zkoušek a představení, divadelní cedule, programy apod.

K dalším aktivitám nadace patří podpora mozartovského výzkumu. Významným počinem nadace v tomto směru bylo založení centrálního institutu pro mozartovský výzkum (Zentralinstitut für Mozart-Forschung bei der Internationale Stiftung Mozarteum). Stalo se tak v roce 1927, kdy se uskutečnila v Salcburku první mezinárodní mozartovská konference, jíž se účastnili přední mozartovští badatelé jako Hermann Abert, Guido Adler, Otto Erich Deutsch, Karl Gustav Fellerer, Paul Nettl, Carl August Rosenthal, Erich Schenk ad. Úkolem institutu je poradní činnost ve všech otázkách mozartovského výzkumu a vydávání Mozartových děl. Prvním předsedou institutu byl Ludwig Schiedermair. Od 1994 tuto funkci zastává prof. dr. Christoph Wolff.

Organizačně za vědeckou činnost odpovídá od roku 1988 vědecký sekretář nadace prof. dr. Rudolph Angermüller, M.A. Je autorem řady materiálově cenných studií a knih, tematicky zaměřených především na život a dílo Mozarta, Salieriho a jejich součastníků [W.A. Mozarts musikalische Umwelt in Paris (1778). Eine Dokumentation, München-Salzburg 1982; Figaro, München 1986; Vom Kaiser zum Sklaven. Dall'Imperatore allo schiavo, Rovereto 1992; Antonio Salieri. Dokumente seines Lebens, Bad Honnef 2000]. V některých jeho pracech se objevují také bohemikální souvislosti, např. Die Reisetagebücher Franz Xaver Wolfgang Mozarts (1819-1821), Mozart auf der Reise nach Prag, Dresden, Leipzig und Berlin (spolu s Genevieve Geffray). V rámci Neue Mozart Ausgabe připravil Angermüller edici oper Bastien und Bastienne (1975) a La finta giardiniera (1978, spolu s Dietrichem Berkem).

Z řad pracovníků Mozartea vycházejí také významné ediční projekty, které sami o sobě nejsou zajišťovány Mozarteem. Tak pro francouzský mozartovský výzkum vytvořila Genevieve Geffray úplný překlad mozartovské korespondence a vybraných dokumentů, které se znalostí historických souvislostí a reálií Francie okomentovala (Geffray, Genevieve: Correspondance I-VII. Notes de voyages, témoignages, journal de Nannerl, catalogue des oeuvres, index général. Édition de la Fondation Internationale Mozarteum Salzbourg réunie et annotée par Wilhelm A. Bauer, Otto Erich Deutsch et Joseph Heinz Eibl, Paris 1986–1999).

Internationale Stiftung Mozarteum bylo zahrnuto mezi rakouské instituce, na jejíž návrh financuje zvláštní agentura (Österreichische Akademische Austauschdienst) i badatelské pobyty. (V tomto smyslu se stala od března do června 2003 stipendiantkou mozartovské nadace také autorka této zprávy).

V souvislosti s institucionálním zaštítěním mozartovského výzkumu se začala rozvíjet na půdě mozartovské nadace také vydavatelská činnost. Po prvních pokusech ve dvacátých a čtyřicátých letech 20. století je od roku 1950 pravidelně vydávána ročenka mozartovských studií Mozart-Jahrbuch, která soustřeďuje výsledky mozartovského výzkumu z celého světa (byly v ní i otištěny příspěvky Tomislava Volka). Od roku 1952 vydává nadace také čtvrtletník Mitteilungen der Internationalen Stiftung Mozarteum a od roku 1966 ediční řadu Schriftenreihe der Internationalen Stiftung Mozarteum (např. Armbruster, Richard: Das Opernzitat bei Mozart, 2001). Programové knížky, vydávané Mozarteem k festivalu Mozart Woche, byly v posledních desítiletích obohaceny o samostatné cenné studie. Mozarteum vydalo také v samostatné řadě Mozarts italienische Texte mit deutscher Übersetzung kompletní německé překlady italských textů Mozartových děl. Od roku 1974 jsou pod názvem Mozart-Bibliographie vydávány alfabeticky uspořádané soupisy mozartovské literatury, přičemž první svazek zahrnuje literaturu od Němečkovy monografie (1798) až do roku 1975. Byl uspořádán Rudolphem Angermüllerem a Ottou Schneiderem a obsahuje 6398 titulů. Šestý a zatím poslední svazek zahrnuje pouze tři roky 1992–1995 (včetně doplňků k roku 1991) a obsahuje 3947 titulů.

Jedním z nejvýznamnějších počinů mozartovského institutu bylo zahájení nové kritické edice Mozartových děl (Neue Mozart Ausgabe). Edici financuje Akademie der Wissenschaften und der Literatur v Mainzu, Internationale Stiftung Mozarteum v Salcburku, Fond zur Förderung der wissenschaftlichen Forschung ve Vídni, Deutsche Mozart Gesselschaft e.V. v Augsburku a mozartovská města Augsburk, Salcburk a Vídeň. Jejím prvním hlavním editorem byl až do své smrti v roce 1960 haydnovský a mozartovský badatel Ernst Fritz Schmid. První dva svazky edice byly vydány v roce 1955. Redakci editorů tvoří Dietrich Berke, Feye Ferguson (mozartovská badatelka pocházející z Texasu) a Wolfgang Rehm. V současné době sídlí redakce ve Schwarzstrasse 27 v Salcburku, kde je také uložena rozsáhlá sbírka kopií mozartovských pramenů z knihovních a archivních fondů celého světa. Edice je členěna do 10 sérií, a dále podle 35 kompozičních druhů. Jednotlivé svazky zahrnují úvodní studii a kritickou edici díla. Kritické zprávy jsou vydávány samostatně a obvykle s velikým opožděním. V současné době jsou již vydána všechna Mozartova díla, a navíc ještě skici (1998) a fragmenty (2002), s nimž v původním projektu nebylo pro edici počítáno. Na rozdíl od kritických edic děl jiných skladatelů jsou součástí Mozartovy edice také dokumenty k jeho životu a době (ed. Otto Erich Deutsch 1961; dodatky Joseph Heinz Eibl 1978, Cliff Eisen 1997) a mozartovská ikonografie (ed. Deutsch 1961). V roce 2005 by měl být vydán samostatný svazek, věnovaný chronologii Mozartova notopisu.

V současnosti jsou v rámci edice vydávány především kritické zprávy k jednotlivým svazkům. Mnohdy přinášejí i nová podstatná zjištění a někdy dokonce korigují předchozí výsledky ediční práce. Nejčastěji to souvisí především s editorům dříve nedostupnou sbírkou mozartovských autografů, uloženou v Biblioteca Jagelonska v Krakově. Její součástí se staly po druhé světové válce, během níž byly převezeny z berlínské Staatsbibliothek do Polska. Vedení mozartovské edice se o místě jejich současného uložení dozvědělo až v roce 1979. K edicím dvaceti oper bylo zatím vydáno třináct kritických zpráv, z vrcholných oper k La clemenza di Tito (1994), k Die Entführung aus dem Serail (2002), k Cosi fan tutte (2003) a k Don Giovanni (2004). Protože k edicím zbývajících sedmi oper zatím kritické zprávy chybějí, jsou svazky s jednotlivými operami vydávány v reedicích (př. Die Zauberflöte 1997, Le nozze di Figaro 2002), přičemž do každého z těchto svazků jsou začleňovány jedno nebo dvoustránkové dodatky (Nachträge), které stručně aktualizují stav bádání. Zůstává tedy smutnou skutečností, že taková díla jako Idomeneo, Le nozze di Figaro nebo Die Zauberflöte, vydaná před více než třiceti lety, stále kritickou zprávu nemají. Vedení edice má v plánu, aby k mozartovskému výročí v roce 2006, byl celý ediční projekt uzavřen.

Internationale Stiftung Mozarteum zcela ojedinělým a nezaměnitelným způsobem podporuje mozartovský kult, a to od výzkumné a koncertní činnosti až po aktivity popularizační. Iniciovala nové kritické vydání Mozartových děl a souborné vydání Mozartovy korespondence. Významně se podílela na celoevropských mozartovských oslavách v roce 1956 a 1991. Podobně i rok 2006, kdy uplyne 250 let od Mozartova narození, se stane pro nadaci i celé město Salcburk významnou kulturní a společenskou událostí (přípravný projekt Mozart 2006 Salzburg).

Milada Jonášová