Kulturní barbaři vydrancovali Bertramku.

S úmyslem poškodit Mozartovu obec ochudili Prahu o vyhledávaný památník

 Díky zvýšenému zájmu médií o aktuální situaci na Bertramce se vedení Městské části Praha 5 rozhodlo vydání tohoto historického mozartovského památníku Mozartově obci už dále neodkládat a naopak ho uskutečnit jednorázovou odpolední akcí. Za datum předání určili 2. prosinec 2009 a jeho hodiny odpolední. Až potud by to bylo pro Mozartovu obec dobré, to horší mělo teprve přijít. Samotné předávání bylo totiž v mnoha směrech kuriózní. Za prvé historický objekt nepředával MO nikdo z činovníků MČ Praha 5, nýbrž paní Jelínková z firmy Centra. Za druhé do průběhu předávání mnoha dezinformačními vstupy vydatně zasahoval bývalý nájemník Bertramky ing. Karel Muzikář. (Kdo tam toho pána, jehož nájemní smlouva skončila s posledním dnem října, pozval? Za třetí předávání se obešlo bez činnosti nějakých inventarizačních komisí. Zatímco ve skupině přítomných členů Mozartovy obce byla v plné pohotovosti přítomna i její inventarizační komise, připravená podílet se na vypracování soupisu přejímaného interiéru, zástupci úřadu MČ Praha 5 o žádný takový úkon zájem neměli. Jejich nezvyklý přístup jsme pochopili až po vstupu do historických sálů Bertramky: nebylo co sepisovat, sály byly prostě „vybíleny“ ! „Neznámí pachatelé“ odvezli prostě všechno.

Historický okamžik

Takto vypadal klíčový akt v průběhu oficiálního předávání Bertramky z vlastnictví MČ Praha 5 Mozartově obci dne 2. prosince 2009: ve služební místnosti vybrakované Bertramky podpisuje příslušné dokumenty právní zástupce Mozartovy obce JUDr. Jan Pavlok (gentleman ve dřepu zády k ostatním přítomným) a paní Jelínková z firmy Centra.

 

Nezasvěceným je k  tomu nutno říci pár slov na vysvětlenou, Když v polovině 50. let začal postupný proces zabavování Bertramky totalitním režimem, který oficiálním aktem vyvrcholil v roce 1986, byly všechny prostory Bertramky vybaveny nábytkem a v historických sálech byla expozice. Ano, byly tam také nástroje zapůjčené tehdejším hudebněhistorickým oddělením Národního muzea, ale bylo tam samozřejmě i mnoho exponátů a předmětů, které patřily Mozartově obci. S tou ovšem už tehdy zvláštní komise Ministerstva kultury prakticky nejednala a počínala si na Bertramce jako její pán. Když se 1986 takovým pánem stal československý stát i de iure, bylo tzv. operativním správcem Bertramky jmenováno Národní muzeum. To se chovalo poměrně slušně a práva Mozartovy obce už dále neomezovalo. Mohla na Bertramce dále konat schůze výboru i valné hromady, uspořádat tam ve své režii 10 koncertů ročně atd. Po celou tu dobu bylo na Bertramce i původní vybavení z majetku MO včetně expozice, postupně drobně doplňované či obměňované pracovníky muzea. Situace se pro MO radikálně zhoršila až po převratu (!) s příchodem ing. Muzikáře, který na jaře 1991 pro své záměry a svého Comenia získal i tehdejší Obvodní úřad Praha 5 a MO začal v jejích právech radikálně omezovat, až její pracovníky z vily doslova vyhodil. Pak už si v historických sálech počínal jak chtěl a MO už na změny v expozici a další akce neměla žádný vliv.

Jak se v měsících říjnu až prosinci ukázalo, soudní rozhodnutí o vrácení Bertramky Mozartově obci si úřad MČ Praha 5, ing. Muzikář se svým Comeniem a České muzeum hudby vysvětlili po svém: musíme-li Bertramku Mozartově obci vrátit, odvezeme z ní nejdříve vše, co se odvézt dá. A tak se také stalo a tyto instituce, z nichž dvě inzerují kulturní aktivity jako své poslání (Comenius se – zcela nevěrohodně – deklaruje jako Panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání etc.), na Bertramce světu ukázali své skutečné kvality. Především odvezli celou expozici, do jejíhož po mnoho desítiletí vytvářeného obsahu se promítala výzkumná práce několika generací pražských mozartovských nadšenců. Ze sálů – včetně koncertního – odvezli i všechny lustry a ostatní osvětlovací tělesa, v přízemí je vyrvali i z chodby, ze záchodů, z jedné služební místnosti atd. Z koncertního sálu odvezli všechny židle, restaurační prostoru doslova zdemolovali, zčásti vyrvali i vzduchotechniku atd. Připojená fotodokumentace vypoví více než dokáže náš popis.

Protože v Mozartově obci víme, že uvedená barbarství vycházejí z morálně podřadné snahy co nejvíce znemožnit kulturní aktivity MO na Bertramce, dáme si záležet na tom, aby historické sídlo naší společnosti zase co nejrychleji kulturně obživlo. Abychom mohli co nejdříve obnovit na Bertramce koncerty, energičtí mladí členové v našich řadách už v koncertním sále nahradili všechny odvezené židle jinými, jež nám zatím zapůjčily dvě sympatizující firmy. 16 zničených osvětlovacích těles v přízemí už bylo angažovaným elektrotechnikem nahrazeno, náhradní lustry do historických prostor sháníme, jednu vstřícnou firemní nabídku už máme. 

          A jsme ochotni se ujmout ještě jedné možnosti, přitažlivé svou neobvyklostí: sdělit turistickým agenturám, že jsme ochotni - za dobrovolný příspěvek – provést vyrabovanou Bertramkou  předem ohlášené skupiny návštěvníků. Jmenované instituce totiž vytvořily skutečně jedinečný dobový doklad pro tradovaný Mozartův výrok "Moji Pražané mi rozumějí". (Zájemci o prohlídku státem vracené Bertramky nechť své objednávky sdělují s jednodenním předstihem na číslo 241493547). Zvláště rakouské a německé Mozartovce bude zajisté aktuální vztah MČ Prahy 5, Českého muzea hudby a bývalého nájemníka k světově unikátní mozartovské památce v Praze zajímat. Všem mozartovským organizacím, jejichž adresy známe, pošleme příslušnou informaci, že už nám stát Bertramku vrátil a jak nám ji vrátil.

         MO je rozhodnuta v plném rozsahu obnovit svou spolkovou činnost a z Bertramky udělat opěrný bod českého mozartovského kultu, vycházejícího i ze znalosti dnešního stavu mozartovského bádání.

Vlevo kdysi, vpravo při předání 2. prosince 2009 

Jedno křídlo barbarského vojska na Bertramce doslova rabovalo a soustředilo se především na světelnou výbavu domu. Nejen že v historických sálech prvního patra a ve služebních místnostech přízemí odmontovali a odvezli všechny lustry, nástěnné stylové svícny a osvětlení panelů v expozici (viz výše), ale vrhli se i na běžná osvětlovací tělesa na chodbách, na záchodech, v prostoru šatny a jinde.

      V několika případech uřízli i části kabelů a – jak to popsal námi přivolaný odborník, napravující činnost loupežníků – „v případě jednoho křížového vypínače nejen odnesli jeho kryt, ale odpojili i vodič pro ovládání osvětlení schodiště“. Odborník vyslovil údiv i nad tím, že všechna ta ukradená záchodová, chodební aj. osvětlovací tělesa, vesměs staršího typu, nebudou zlodějům nic platná, zpeněžit se nedají. Měli tudíž jen jeden cíl: Bertramku před jejím předáním Mozartově obci dle možností devastovat.

Když v prostoru šatny jeden z našich lidí kvitoval, že tam rabující raubíři nechali alespoň jedno světlo, byl vědoucím poučen - „na to nedosáhli…“.

 

        

Rabování se ovšem týkalo i několika dalších elektrických spotřebičů a přívodů a odvodů vody.

         I koncertní sál nám byl předán bez osvětlení a bez židlí, rabující bytosti v něm nechali jen naše koncertní křídlo (které po celou dobu své vlády nájemníci používali…). Sympatizantů Mozartovy obce se takový akt dotkl do té míry, že nám promptně – jako zápůjčku - dovezli od dvou firem potřebný počet židlí. (Ještě získat vhodný lustr a můžeme pořádat koncerty !)       

Do druhé budovy na Bertramce vás zatím raději nevedeme, schody ke vstupu jsou zborcené, v podzimním vlhku přímo životu nebezpečné.

Dopis členům Rady a Zastupitelstva MČ Praha 5

Sdělení o koncertech na Bertramce v budoucnu

 Městská část Praha 5 brzdí předávání Bertramky